Umělecké profesní organizace kladou otázky kandidujícím stranám

Dlouhodobě neřešené problémy v oblasti kultury, a zejména neuspokojivá situace na poli živého umění, přispěla k zformování Platformy uměleckých profesních organizací. Jejími členy jsou Asociace nezávislých divadel ČR, Herecká asociace, Vize tance a Taneční sdružení ČR. S Platformou spolupracuje také Asociace profesionálních divadel a České středisko Mezinárodního divadelního ústavu, nevládní organizace při UNESCO.

Aktivní zájem Platformy o celkovou proměnu společenského vnímání živého umění a posílení společenského významu kultury vedl její zástupce k formulaci deseti otázek, které předali kandidujícím politickým stranám. Otázky se týkají financování, legislativy, meziresortní spolupráce, Státního fondu kultury, dotazují se i na vize a celkový přístup strany k oblasti kultury, včetně kandidáta na post ministra. „Kultura, a to zejména současné umění, přispívají ke vzdělání, posilování demokratických a etických hodnot, a  ovlivňují celkovou kvalitu života společnosti. Dnes na kultuře hodně záleží, a její ekonomický přínos vůbec není zanedbatelný. Chceme zkrátka, aby kulturu a umění brali politici vážně, aby její agenda nebyla nezávazná, aby se jí věnovala pozornost stejně jako jiným resortům,“ říká jeden z představitelů Platformy Štěpán Kubišta.

Politické strany přistoupily k odpovědím na otázky seriózně a pokusily se představit svůj pohled na palčivé problémy resortu a způsob jejich řešení. Většinu odpovědí vypracovali přímo předsedové stran, nebo potenciální kandidáti na ministra kultury či straničtí experti pro oblast kultury. V základním pohledu na problémy resortu se jednotlivé strany víceméně shodují, což svědčí o tom, že problémy jsou zjevné a je zapotřebí je řešit. Všechny oslovené strany deklarují, že kulturu považují za důležitou součást života společnosti a rezort kultury za podstatný, nikdo nepřichází se záměrem zrušení ministerstva. Všechny strany podporují mezirezortní spolupráci, zejména s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a dále s Ministerstvem pro místní rozvoj. Několikrát je zmíněna i možnost předání agendy MMR pod Ministerstvo kultury, konkrétně agendy cestovního ruchu (ANO, KDU-ČSL, SPD). Shoda panuje rovněž v názoru na objem financí pro resort kultury, dosažení magického 1% ze státního rozpočtu na kulturu nikdo nezpochybňuje. Na přímý dotaz, zda mají být do 1% započítány náklady na vyrovnání s církvemi, většina stran, s výjimkou KDU-ČSL, považuje za nutné financování církví oddělit a výrazněji investovat do kultury jako takové. Nejradikálnější je v tomto smyslu KSČM, která církevní restituce označuje za „dar, který by se měl minimálně zdanit, pokud ne zrušit”. Některé ze stran přicházejí s konkrétními návrhy, jak zajistit další zdroje financí pro oblast kultury, například formou daňových asignací či úlev (KSČM, Piráti, SZ). Některé strany zdůrazňují ekonomický přínos kultury a jeho podíl na HDP. „Přínos kultury dosahuje zhruba 2,4% HDP. Kulturu musíme konečně začít vnímat specificky a její rozpočet nemůže být na posledním místě.”, je přímo uvedeno v odpovědích za ANO, které v současné době spravuje resort financí. SPD přichází s odvážnou myšlenkou, aby se do kultury vracely procenta z tržeb dotací investičních záměrů. Objevují se zmínky o ekonomickém přínosu cestovního ruchu, který úzce souvisí s atraktivními památkami.  Většina stran registruje nepoměr mezi objemem financí vynakládaných na péči o památky a na současné umění. ČSSD přímo uvádí, že bude při sestavování rozpočtu ministerstva „priorizovat živé umění”. Rovněž v otázce řešení problému Státního fondu pro kulturu se strany napříč politickým spektrem shodují na nutnosti oddlužení fondu a přijetí zákona o něm. Jak tohoto cíle dosáhnout, žádná ze stran konkrétně neuvádí.  KDU-ČSL zvažuje možnost „v budoucnu převést pod tento fond veškerá grantová řízení v oblasti státní podpory kultury, aby se ministerstvo mohlo více soustředit na metodickou a strategickou činnost.” Takový model v současné době funguje na Slovensku, tuto inspiraci zmiňují i SZ a Piráti. Strany rovněž deklarují podporu rozvoje infrastruktury, souhlasně zmiňují nutnost většího zapojení obcí a krajů. Legislativní mezery vidí strany zejména v nutnosti řešit právní formu příspěvkových organizací v kultuře (ANO, ČSSD, Piráti, SZ, TOP09, STAN). Některé strany vyslovují potřebu zákona o kultuře či zákona o podpoře kultury (ČSSD, KSČM). Naopak ODS, Piráti a KDU-ČSL se domnívají, že legislativu je třeba zjednodušovat, a slovy ODS „počet zákonů spíše snižovat”. Co se týče stávající Státní kulturní politiky existují mezi stranami rozpory. SZ považuje dokument za „neuspokojivý, jednostranně ideologicky zatížený agendou a cíli pravicové vlády”, ČSSD je připravena „pracovat na nové kulturní politice státu”, SPD konstatuje, že „pod zmíněná hesla se vejde cokoliv”, Piráti upozorňují na „problém vymahatelnosti strategií a jejich závaznosti na všech úrovních”, v čemž se shodují s ANO, KSČM, ODS i TOP09. Spokojenost s plněním kulturní politiky vyslovují pouze KDU-ČSL a STAN.  KDU-ČSL a STAN rovněž obhajují práci současného ministerstva pod vedením Daniela Hermana, který zůstává jejich kandidátem i do budoucna. Ostatní strany kritizují ministerstvo zejména v oblasti neplnění legislativního plánu, strategie a koncepce (TOP09), v oblasti péče o památky včetně nehmotných (SPD), poukazují na celkovou nefunkčnost a neefektivitu (SZ),  kritizují „skryté granty” (Piráti).